THE HIVES - Lex Hives
Skandinávští klauni ve fracích se probudili z pětiletého spánku, takže přišel čas znovu pořádně provětrat roztrhaná saka punkově laděným rock´n´rollem a těšit se na nějaký ten strhující koncert...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Problémy s Acem narostly v průběhu roku 1982 do takové míry, že nebylo možné s ním nadále počítat pro potřeby kapely. Navíc předchozími prodejními neúspěchy stále dezorientovaní KISS nějak nemohli najít svůj nový hudební směr.
Vděčné téma srovnávání Slashovy tvorby s tím, co dnes předvádí Axl Rose, bych si dovolil zařadit pouze na úvod této recenze, protože jeho nová deska „Apocalyptic Love“ po všech stránkách reprezentuje právě kytaristovu osobnost a nemá s někdejšími GUNS N´ ROSES zas až tak moc společného.
Když před lety přestal být Brian Warner v kurzu, nezanevřel jsem na něj a vždy jsem si jeho novou nahrávku opatřil, a to i přesto, že jeho poslední dvě alba měla po kvalitativní stránce stejně strmou klesající tendenci jako jeho schopnost šokovat a přitáhnout na sebe pozornost něčím novým a ne zas tak úplně blbým.
Pro hudební fanoušky vzývající metalovou klasiku byl začátek letošního května opravdu zajímavým obdobím. Zatímco v pondělí sedmého se šlo s radostí plnit povinnou docházku na pražský koncert METALLICY...
Slavná americká čtveřice METALLICA zúžila v poslední době intervaly mezi svými vystoupeními na území naší Republiky na pouhé dva roky, takže od roku 2008 jsme ji mohli vidět již potřetí...
O legendární americké kapele KISS už se za bezmála čtyřicet let popsaly tuny papíru, takže je jasné, že nějaké detailní převyprávění její historie není na našich stránkách zapotřebí.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.